Úvodní stránka :: Letectví :: Bell 209 (AH-1 Cobra)

Letectví Koníci Ostatní

Zpět


Aktualizováno


Výrobce:

Bell

Společnost Bell vznikla v roce 1935 v USA. Patří k největším výrobcům vrtulníků na světě. Je součástí skupiny Textron.


Použité zkratky

CAS

(Close Air Support) - přímá letecká podpora.

ECM

(Electronic CounterMeasures) - elektronické protiopatření jsou činnosti, které znesnadňují nebo znemožňují využívání elektromagnetického spektra protivníka. Jedná se o ofenzivní činnost elektronického boje.

FLIR

(Forward Looking Infra-Red) - Infračervený zobrazovací systém pro přední polosféru. Zobrazuje informace pilotovy na základě tepelného obrazu.

HUD

(Head-Up Display) - Průhledová zobrazovací jednotka ve výši očí, přes kterou pilot může sledovat jak venkovní prostor, tak zobrazované údaje.

MFD

(Multi-Functional Display) - Zobrazovací displej z tekutých krystalů v kokpitu, na kterém může pilot nebo operátor zobrazovat takřka veškeré informace o letounu - např. schéma zbraňových systémů, stav letounu, mapy, informace z radiolokátorů.

TACAN

(Tactical air navigation system) - navigační systém pracující v pásmu UHF určující polohu v polárních souřadnicích, jejichž počátkem je pozemní stanice.


Ostatní technika

Bell 209 (AH-1 Cobra)

Cobra je první ryze bitevní vrtulník, který byl vyráběn sériově. Vznikl během války ve Vietnamu, kde sloužil jako vzdušná podpora pro pozemní vojsko. Pozdější varianty se používají jako protitankové a v námořnictvu pro podporu vyloďovacích operací.

AH-1S

Bell AH-1S Cobra společnosti HELI CZECH s.r.o. sériového čísla 77–22734.

Historie

Historie AH-1 je úzce spjata s prvním návrhem bitevního vrtulníku - Bellem 207 Sioux Scout (D-255). Tento vrtulník vznikl přestavbou Bellu 47 v roce 1962. Hlavní změnou bylo uspořádání kokpitu - posádka seděla za sebou v tandemu. Na trup byly přidány křídla pro zavěšení zbraní a pod přídí bylo nainstalováno pohyblivé pouzdro s granátometem. Tento vrtulník Bell přihlásil do soutěže AAFSS (Advanced Aerial Fire Support System). Bell bohužel nezvítězil, soutěž vyhrál konkurenční vrtulník AH-56 Cheyenne.
Po neúspěšném výběrovém řízení Bell nadále pokračoval ve vývoji lehkého bitevního vrtulníku. Použil k tomu převodovku, rotory a stabilizační systém z přepravního vrtulníku UH-1 Huey, zbytek čerpal z konceptu Sioux Scout. Vrtulník dostal firemní označení Bell 209. První prototyp vzlétl v roce 1965.
Díky zpoždění programu AAFSS a zároveň díky velké potřebě vrtulníků sloužících pro ochranu výsadků ve stále eskalující válce ve Vietnamu, požadovala U.S. Army ozbrojené vrtulníky mnohem dříve než mohly být dodány AH-56. Proto v roce 1965 oslovila výrobce vrtulníků o poslání nabídek na rychlé dodání vrtulníků pro přímou leteckou podporu. Tentokrát Bell soutěž vyhrál, a již od roku 1967 vrtulníky do Vietnamu dodával. Vrtulník dostal vojenské označení AH-1G Cobra (HueyCobra).

Technologie

Jedná se o první ryze bitevní sériově vyráběný vrtulník. Vyznačuje se velmi úzkým trupem, tandemovým umístěním posádky a křídly pro nošení výzbroje. Společnost Bell tímto jasně definovala standard bitevního a útočného vrtulníku, který je platný dodnes.
Podvozek vrtulníku tvoří dvě lyžiny umístěné daleko od sebe kvůli stabilitě. Motor (motory) jsou umístěné pod hlavním rotorem. Na bocích Cobry jsou umístěné krátké stabilizační křídla, na které je možné nainstalovat zbraňovou výzbroj. Hlavní výzbroj (kulomety, granátomet) jsou umístěné v otočné věži pod přídí vrtulníku. Nad ní se většinou nacházejí senzory pro zaměřování výzbroje. Kokpit vrtulníku je dvoumístný, posádka je umístěna za sebou. V předu sedí operátor zbraňových systémů, v zadu pilot.

Vlastnosti jednotlivých variant
Vlastnosti AH-1G AH-1F AH-1W
Délka trupu: 13,87 m
Průměr hlavního rotoru: 13,4 m 13,6 m 14,62 m
Výška: 4,12 m 4,17 m
Hmotnost (prázdná): 2 630 kg 2 993 kg 4 630 kg
Hmotnost (maximální): 4 310 kg 4 500 kg 6 690 kg
Pohonná jednotka: 1x Lycoming T53-L-13 1x Lycoming T53-L-703 2x General Electric T700-GE-401
Výkon: 1x 820 kW 1x 1 300 kW 2x 1 300 kW

Jednomotorové varianty

Varianty AH-1P, AH-1E, AH-1F a AH-1S byly vyráběny v tzv. trojstupňové modernizaci. V prvním stupni se řešila samotná modernizace motorových jednotek - AH-1P. Druhá (AH-1E) a třetí (AH-1F) část modernizace řešila zbraňové systémy a avioniku. AH-1S je označení starších helikoptér modernizovaných na AH-1F.

Bell 209

Označení prototypu. Na rozdíl od sériových strojů měl zatahovací podvozek.

AH-1G HueyCobra

Označení první sériové varianty dodávané U.S. Army od roku 1967 určené pro operace CAS. Vrtulník byl osazen motorem Avco Lycoming T53-13. V otočné pouzdře pod přídí byl nainstalován kulomet 7,62mm GAU/28A Minigun a granátomet M75. Tyto zbraně se daly v pouzdře kombinovat. Pod stabilizační křídla se daly podvěsit neřízené rakety FFAR ráže 70mm nebo pouzdra s dalšími kulomety.

TH-1G HueyCobra

Cvičná varianta s duálním řízením.

Z.14 HueyCobra

Označení verze AH-1G pro Španělsko sloužící pro ochranu pobřeží. Vrtulník je vybaven 20mm kanónem M35.

JAH-1G HueyCobra

Označení jedné helikoptéry pro testování raket Hellfire.

AH-1Q HueyCobra

Ke konci války ve Vietnamu začala armáda Vietcongu stále více používat tanky. U.S. Army na tuto situaci reagovala poptávkou protitankové varianty Cobry. Vytvoření nové varianty také přispělo zrušení programu AAFSS v roce 1972. Společnost Bell navrhla v rámci programu ICAP (Improvement Cobra Armament Program) variantu schopnou nést protitankové střely. Vzniklo 8 prototypů (označených JAH-1Q), které byly testovány přímo ve Vietnamu.
Vrtulníky byly vybaveny řízenými raketami TOW a zaměřovacím systémem TSU (Teleskopic Sight Unit) umístěným na přídi. Sériové vrtulníky se dodávaly od roku 1974.

AH-1P HueyCobra (AH-1S Production)

V operační službě se zjistilo, že Cobry nejsou schopné unést požadovanou výzbroj (8 raket TOW). Standardně se létalo je se 2 TOW a vrtulník byl i tak velmi letově omezen. Bell začal testovat nové motorové jednotky Lycoming T53-L-703 a reduktory. Zkušební vrtulníky dostaly označení JAH-1S. Nové vrtulníky se začaly dodávat v roce 1977 pod označením AH-1P. Kromě motorů byly vybaveny také novým překrytem s rovnými skly, který eliminuje odlesky.

AH-1E HueyCobra (Enhanced Cobra Armament System)

Další varianta byla vybavena lepší hlavňovou výbavou. Hlavním důvodem byla změna koncepce vrtulníků, kanóny se již nepoužívaly jen proti živé síle, ale i proti ozbrojené technice. Vrtulník byl vybaven novou otočnou věží M97A1 s 20mm kanónem M-197 nebo 30mm kanónem M-230.

AH-1F HueyCobra

Další modernizace se týkala hlavně avionických systémů:

Pro potlačení tepelného záření byl na výstupní trysku nainstalován systém pro ochlazování výstupních plynů.

AH-1S HueyCobra

Jedná se o označení starších variant AH-1G a AH-1Q modernizovaných na AH-1F. Rozeznatelným prvkem je původní kulatý překryt kokpitu.

Dvoumotorové varianty

O vrtulníky AH-1 Cobra projevovala zájem i USMC. Cobry chtěla využívat při vyloďovacích a bojových operacích místo dříve využívaných slabě ozbrojených UH-1E. Námořní pěchota měla požadavek na variantu se dvěma motory pro zvýšení bezpečnosti při přeletech nad mořem. Požadavek na vývoj dvoumotorové varianty byl vznesen v roce 1968 s tím, že USMC chtěla mít první stroje dodané v roce 1970. Do té doby námořní pěchota používala zapůjčené varianty AH-1G.

AH-1J SeaCobra

V roce 1969 vzlétl první prototyp dvoumotorové Cobry, do sériové výroby se dostala v roce 1971. Prototyp vznikl přestavbou ze staršího jednomotorového typu AH-1G. Vrtulník byl osazen dvěma motory T400-CP-400 (byl odvozen z motoru Pratt&Whitney Canada PT6T-3) o výkonu 1342 kW. SeaCobra dostala také rotorovou brzdu, kterou vyžaduje používání vrtulníku na lodích. Pod přídí byla nainstalována nová otočná věž s 20mm kanónem M197. Mezi nové avionické systémy patřila navigace TACAN.

AH-1J International (Toufan (Bouře))

Označení International dostaly vrtulníky určené pro Írán. Do Íránu se ve stejné době začaly dodávat vrtulníky Bell 214 osazené motory Lycoming T55-L-7C (T400-WV-402), stejné Írán požadoval pro Cobry. Důvodem byla jednak unifikace motorů pro oba typy vrtulníků, ale také větší výkon motorů, který byl potřebný pro používání v horkém prostředí. Vrtulníky se dodály od roku 1974 a na vývoji se finančně podílel Írán. První vrtulníky byly dodány v roce 1974.
Írán tyto vrtulníky v roce 2013 modernizoval. Vrtulníky jsou vybaveny plochými neprůstřelnými překryty kokpitu a novou jednotkou FLIR umístěnou na přídi. Dostaly označení Toufan II.

AH-1T Improved SeaCobra

Varianta pro Írán velmi zaujala USMC. AH-1T byl také osazen motory T400-WV-402, navíc z vrtulníku Bell 214 byl převzat rotor a transmise. Vrtulník byl také vybaven protitankovými střelami TOW, zaměřovacím systémem M65 a přilbovým zaměřovačem HSS. První letouny byly dodány v roce 1977.

AH-1W SuperCobra

V osmdesátých letech minulého století začaly Cobry ve službách USMC zastarávat. Nejprve se uvažovalo o nahrazení typu námořní variantou AH-64. Společnost Bell navrhla podstatně levnější pokročilejší variantu. Ta byla v roce 1984 Kongresem schválena. Nová varianta dostala označení UH-1W. První sériový stroj byl předán USMC v roce 1986. Modernizace obsahovala:

V devadesátých letech proběhla další modernizace vrtulníků AH-1W. Vrtulníku díky pozorovacímu systému AWS-1 přibyla možnost působení i v noci. Cobry byly také nově vybaveny systémem TACAN AN/ARN-153.

AH-1Z Viper

Koncem devadesátých let minulého století se začala řešit další modernizace Cober. Vrtulníky byly značně opotřebované používáním ve válečném konfliktu v Afganistánu. Modernizace se neměla týkat jen doposud létajících variant AH-1T/W, ale také přepravních variant UH-1N. Důvodem byla velká unifikace dílů pro obě varianty. První prototyp nové Cobry vzlétl v roce 2000 a až v roce 2010 byl podepsán kontrakt na výrobu prvních sériových vrtulníků. Označení vrtulníků se změnilo na Viper.
Viper je vybaven novým výkonnějšími motory T700-GE-401C, novou transmisí a čtyřlistého hlavního rotoru s kompozitovými listy. Zadní rotor je také čtyřlistý. Drak letounu je vybaven samosvornými nádržemi s inertním plynem pro případ požáru. V kokpitu jsou nainstalované velké MFD displeje. Piloti mají na hlavě přilbové displeje TopOwl, které jsou integrované s naváděcím systémem TSS umístěným v senzorové věži pod přídí. Obsahuje systém AN-AAQ-22E se systémem FLIR, kamerou, laserovým dálkoměrem a značkovačem. Vrtulník může být vybaven také podvěsným pouzdrem s přehledovým radiolokátorem pro řízení palby AN/APG-78 Longbow (používaný na vrtulnících AH-64), který je schopen díky svému umístění pracovat jen v přední polosvéře. Pro ochranu je vrtulník vybaven laserovými varovnými snímači AN/AVR-2A, varovnými senzory proti ozáření radarem AN/APR-39, UV snímačů odpalu řízených střel AN/AAR-47 a výmetnicemi klamných cílů AN/ALE-47.

Nerealizované varianty

Popsané níže uvedené varianty byly používány jako experimentální. Testovaly se na nich nové technologie, a některé z těchto technologií byly použity i u sériových variant.

Bell 249

Experimentální varianta s čtyřlistým hlavním rotorem. Používala se také pro testování raket Hellfire.

Bell 309 KingCobra

Na programu KingCobra začal Bell pracovat v roce 1971. Byly postaveny dva prototypy, každý z nich měl jinou pohonou jednotku. První prototyp byl dvoumotorový s motory T400-CP-400. Druhý byl osazen jedním motorem Lycoming T55-L-7C. Drak vrtulníku byl prodloužen asi o 1m. Průměr hlavního rotoru byl také zvětšen. Hlavní výzbrojí byl upravený 20mm kanon M61 a protitankové rakety TOW. Na KingCobře se testovaly následující avionické systémy: senzorové systémy pro let za tmy nebo špatného počasí, systém FLIR, kamery pro denní vidění, HUD displej atd.

 


Zpět | Nahoru