Úvodní stránka :: Letectví :: Mikojan Gurjevič MiG-29 Fulcrum

Letectví Koníci Ostatní

Zpět


Aktualizováno


Výrobce

Mikojan Gurjevič

Mikojan Gurjevič (zkráceně MiG) je ruská společnost vyrábějící vojenská letadla. Vnikla v roce 1939 jako konstrukční kancelář. Zakladatelé jsou Artem Mikojan a Michail Gurjevič. V roce 1970 Gurjevič umírá a název společnosti se zkracuje na Mikojan.


Použité zkratky

FBW

(Fly-by-wire) - elektroimpulzní řízení letounu (signály od řízení jsou přenášené elektricky, nikoliv mechanicky, nebo hydraulikou).

ILS

(Instrument Landing System) - elektronický přístrojový přistávací systém. Princip: Systém je tvořen dvěma pozemními radiovými vysílači pracujícími v pásmu VKV, které jsou umístěny, tak aby vyzařovali ve směru osy přistávací dráhy. Každý je namodulován na jinou frekvenci (90 Hz a 150 Hz) Pokud se letoun blíží k dráze ve směru přistání, ručička indikátoru mu přesně ukazuje vychýlení letounu.

IRST

(Infra-Red Search and Track) - Infračervený vyhledávací a naváděcí systém.

MFD

(Multi-Functional Display) - Zobrazovací displej z tekutých krystalů v kokpitu, na kterém může pilot nebo operátor zobrazovat takřka veškeré informace o letounu - např. schéma zbraňových systémů, stav letounu, mapy, informace z radiolokátorů.

NATO

(North Atlantic Treaty Organization) - Severoatlantická aliance založená v roce 1949.

OKB

(Opytno Konstrukcijonnoje Bjuro) - experimentální konstrukční kancelář. Jedná se o ruské vývojové střediska zabývající se např. leteckou vojenskou technikou.

PFI

(Perspektivnyj Frontovoj Istrebitel) - program SSSR pro vývoj pokročilého frontového stíhače ze sedmdesátých let. Díky tomuto programu vznikly letouny Mig-29 a Su-27.

RWR

(Radar Warning Receiver) - Systém umožňující detekci přítomnosti radarových signálů.

TACAN

(Tactical air navigation system) - navigační systém pracující v pásmu UHF určující polohu v polárních souřadnicích, jejichž počátkem je pozemní stanice.

VMF

(Vojenno-morskoj flot) - Ruské námořnictovo.

VOR

(VHF Omnidirectional Radio Range) - všesměrový radiomaják. Princip: Z pozemní stanice jsou vysílány dva signály: jeden konstantně všesměrovou anténou a druhý rotující anténou. Přijímač v letadle z fázového posuvu vysílaných signálů určí azimut letounu od vysílače.


Ostatní technika

Mikojan Gurjevič MiG-29 Fulcrum

Mig-29 Fulcrum je jeden z nejúspěšnějších ruských letounů. Z prvních stíhacích variant vznikl moderní vícefunkční bojový letoun, který velmi dobře konkuruje i současným západním strojům.

Mig-29 Slovenské republiky

Mig-29AS Slovenské republiky s evidenčním číslem 3911.

Historie

Vývoj letounu Mig-29 začal v sedmdesátých letech dvacátého století. Byl vyvíjen jako soupeř nových amerických letounů F-15 Eagle. V SSSR byl vyhlášen konkurz na tzv. "perspektivní frontový stíhač" PFI. Dle zadání měl letoun být schopen létat rychlostí Mach 2 a měl mít vynikající manévrovací schopnosti. Do soutěže se přihlásily tři konstrukční kanceláře: MiG, Suchoj a Jakovlev. Do dalšího kola postoupily jen první dvě jmenované OKB. V roce 1972 byl projekt rozdělen na dvě varianty. První varianta byla těžký stíhač, který měl být přímým soupeřem amerického F-15 Eagle, vznikl tak letoun Suchoj Su-27 Flanker. Druhá varianta měla konkurovat právě v USA vyvinutému letounu F-16 Fighting Falcon. Jednalo se o lehký frontový stíhač, ze kterého později vznikl Mig-29.
Na výsledném prototypu, nazývaném Produkt 9, se začalo pracovat v roce 1974, první prototyp vzlétl v roce 1977. Mig-29 se začal v ruském letectvu používat od roku 1983.

Technologie

Mig-29 je dvoumotorový stíhací (později vícefunkční) letoun. Motory RD-33 jsou umístěné pod spodní částí trupu. Křídla přecházejí do trupu vírovými přechody. Vzadu jsou umístěny dvě svislé ocasní plochy. Na křídla a pod trup mezi motory lze na závěsníky instalovat výzbroj, mezi pevně instalovanou patří 30mm kanon GŠ-301 se zásobou 150 nábojů umístěný na levém kořenu křídla.

Specifikace variant Mig-29
Vlastnost Mig-29A (9-12) Mig-29SMT (9-17) Mig-29K (9-41)
Délka: 17,3 m
Rozpětí křídel: 11,36 m 11,99 m
(7,8 m složené)
Výška: 4,7 m 4,4 m
Hmotnost (prázdná): 14 900 kg 16 900 kg 18 500 kg
Hmotnost (maximální): 18 000 kg 22 400 kg 24 500 kg
Motor: 2x RD-33 2x RD-33 sr.3 2x RD-33 MK
Tah motoru bez přídavného spalování: 2x 49,4 kN
Tah motoru s přídavným spalováním: 2x 81,4 kN 2x 88,3 kN

 

Mig-29 Slovenské republiky

Mig-29UBS Slovenské republiky s evidenčním číslem 1303 - detail kokpitu a zádě letounu.

Prototypy a nesériové modernizace

Mig-29K (Fulcrum D, 9-31)

Námořní varianta vyvíjená od roku 1988 pro používání na ruských letadlových lodích, kde se startuje pomocí tzv. skokánku. Ruské námořnictvo se nakonec rozhodlo pro větší letoun Su-27K (Su-33).
Mig-29K (9-31) vycházel z modernizované varianty Mig-29M. Mezi hlavní změny patřilo:

Mig-29KUB je dvoumístná bojovně cvičná varianta, která má stejné vlastnosti jako jednomístná varianta, ale snížený dolet.

Mig-29M (Fulcrum E)

Modernizovaná verze z roku 1986, která se bohužel do služby nedostala. Celý drak letounu byl přepracován, např. kabina je umístěna výše, plocha pro umístění podvěsů mezi motory je větší, pomocné sací otvory byly odstraněny, nasávací otvory jsou vybaveny mřížkou. Do letounu je nainstalovaný nový výkonnější motor RD-33K s tahem 53,9kN a 86,25 kN s přídavným spalováním. Křídla letounu jsou vybavena osmi závěsníky na zbraně o celkové nosnosti až 4500 kg. Fulcrum E disponuje systémem řízení FBW a palubním počítačem. Mig-29M je vybaven novým víceúčelovým radiolokátorem N-010 Žuk. Kokpit je vybaven dvěma multifunkčními displeji MFD.

Mig-29M-OVT - je technologický demonstrátor pro testování motorů s vektorem tahu. Letoun má díky této technologii velké manévrovací schopnosti.

Mig-29ME – exportní varianta označovaná také Mig-33 s jednoduší avionikou.

Mig-29M2 je další modernizační projekt Mig-29M. Křídlo je zvětšené a vychází s typu Mig-29K a je na nich k dispozici až deset závěsníků. V letounu je použit radiolokátor N-010 Žuk.

Sériově vyráběné verze

Mig-29A (Fulcrum A, 9-12, 9-13, 9-14)

První sériová stíhací varianta určena pro země varšavské smlouvy. Letoun je vybaven pulzním dopplerovským radarem N-019 spolupracujícím s jednotkou IRST pro pasivní sledování cílů. Mig-29A se osvědčil pro vzdušný boj zblízka.
Na šesti závěsnících pod křídly je možné podvěsit střely vzduch-vzduch středního doletu R-27R (AA-10 Alamo) s radiolokačním naváděním nebo střely R-27T s infračerveným naváděním. Mezi další výzbroj patří střely vzduch-vzduch krátkého doletu R-60 (AA-8 Aphid). Pro útoky na pozemní cíle letoun může použít klasické pumy do hmotnosti 500 kg, napalmové pumy ZB-500, kontejnerové pumy KMGU-2, nebo neřízené rakety.

Mig-29B bylo označení verze pro zahraniční zákazníky mimo země Varšavské smlouvy. Letoun nebyl vybaven zařízením pro rozpoznávání vlastní-cizí.

Mig-29UB

Dvoumístná cvičná varianta. Kvůli odlehčení byl odstraněn radiolokátor, díky tomu nemůže letoun používat střely vzduch-vzduch R-27. Kvůli malému převýšení zadní sedačky je instruktor vybaven sklápěcím periskopem, který využívá při přistání a pojíždění.

Mig-29S (Fulcrum C, 9-13S)

Modernizovaná verze z roku 1986 rozpoznatelná podle hřbetu za kabinou pro umístění další elektroniky a paliva. Letoun je již schopen nést v podvěsu až 4000 kg. Na závěsníku mezi motory je možnost přidat přídavnou nádrž. Pro tankování za letu lze doinstalovat přídavný nástavec. Díky novému radaru N-019M (RP-29M Topaz) a palubnímu počítači C-101M je možné používat modernější střely R-27ER a R-27ET nebo R-77 (AA-12 Adder).

Mig-29SD je označení modernizované starší varianty (9-12) na standard Mig-29S (9-13).

Mig-29SE je exportní varianta verze Mig-29S. Zákazník si může letoun vybavit avionikou dle svého přání.

MiG-29SM je verze vybavená novým víceúčelovým radarem Fazotron Žuk se schopností navádět na pozemní cíle přesnou municí.

Mig-29SMT (9-17, 9-18)

Verze z roku 1998. Letoun má zvýšenou zásobu paliva a s možností instalace vysouvatelného nástavce pro tankování za letu. Kokpit je vybaven čtyřmi multifunkčními displeji. Letoun je vybaven inerciálním navigačním systémem, který dokáže spolupracovat se systémy GPS, GLONASS. Mig-29SMT má nainstalovaný radiolokátor N-019 Topaz s režimem pro sledování terénu. Letoun je vybaven osmi závěsníky na křídlech a celková únosnost je 5000 kg. Na závěsnících může mít připevněné střely vzduch-země Ch-29T/L, protiradiolokační střelu Ch-31, bomby KAB-500, protilodní střely Ch-31 a Ch-35 a výzbroj ze starších verzí.

Mig-29UBT

Dvoumístná cvičná i bojová verze odvozená z Mig-29SMT. Hlavní změnou oproti jednomístné verzi je použití radiolokátoru Osa-2, do zadní části letounu je nainstalován další radar s bočním vyzařováním.

Vývozní varianty

Bělorusko

Mig-29BM - Modernizace z roku 2003 letounu Mig-29 (9-12). Základní změnou je úprava radiolokátoru N019, u kterého byla zlepšena schopnost vést útok na pozemní cíle. Letoun je také schopen nést střely R-77, R-27ER a R-27ET a protizemní střely Ch-29T, Ch-31A a Ch-31P. Do kokpitu byl nainstalován jeden barevný LCD multifunkční displej.

Indie

Mig-29K (9-41) - V roce 2009 vznikla další modifikovaná varianta námořního Migu-29K, určená pro Indii, která ji chce provozovat na své nové letadlové lodi. Letoun dostal staronové označení Mig-29K (9-41). Jedná se již o víceúčelový letoun generace 4++, určený jak pro udržení vzdušné nadvlády, tak pro ničení hladinových nebo pozemních cílů. Letoun je vybaven moderním systémem řízení FBW se čtyřnásobným zálohováním, drak byl upraven s použitím kompozitních materiálu. Letoun má nový překryt kabiny a vystřelovací sedačky Zvezda K-36D-3.5 s možností katapultáže z nulové výšky. V kokpitu jsou použity tři barevné MFD displeje, širokoúhlý HUD displej ŠKAI, piloti mohou používat přilbový zaměřovač Thales Top-Sight E. V letounu je nainstalován vícefunkční radiolokátor Fazotron Žuk-ME, radiolokační přijímač (RWR) Tarang. Pro vlastní ochranu letoun také využívá systém infračerveného rušení s výmětnicemi klamných cílů.
Tyto letouny byly také vybrány ruským VMF jako náhrada za dosluhující Su-27K (Su-33). Do služby se dostanou v roce 2015.

Mig-29KUB (9-47) je dvoumístná cvičná varianta vybavená stejnými systémy jako jednomístná varianta.

Mig-29UPG - modernizační program z roku 2011 starších indických letounů. Upgrade spočívá v instalaci nových motorů RD-33M, jsou použité nové vystřelovací sedačky a radiolokátor Žuk ME.

Malajsie

Mig-29N - exportní verze pro Malajsii vycházející z Mig-29SD. Letoun byl vybaven radiolokátorem N-019-ME, díky kterému se mohly používat rakety vzduch-země Ch-29T a řízené bomby KAB-500.

Rumunsko

Mig-29 Sniper - modifikace letounu Mig-29 západními společnostmi DASA (Německo), Elbit systems (Izrael) a Aerostar (Rumunsko) z roku 2000. Letoun používá novou avioniku kompatibilní s NATO letouny.

Slovensko

Mig-29 Slovenské republiky

Mig-29AS Slovenské republiky s evidenčním číslem 6124.

Mig-29AS modernizovaná varianta Migu-29A Slovenské republiky. Přístroje používané na navigaci, identifikaci a komunikaci jsou nahrazeny kompatibilními systémy s NATO. Jedná se především o:

Modernizace proběhla v roce 2005.

Mig-29UBS modernizovaná dvoumístná varianta Slovenské republiky, která je taktéž kompatibilní se systémy NATO.

 


Zpět | Nahoru